Sníh na Šumavě v zimní sezoně 2025/2026

Zimní sezona na Šumavě skončila před několika dny i v nejvyšších polohách, je tedy čas se poohlédnout, jaký byl vlastně její průběh z pohledu sněhu. Přestože může v květnu ještě spadnout pár vloček a některé výstupy můžeme ještě aktualizovat, sezonu už to v hodnocení znatelně neovlivní. Pokud jde o souhrnný pohled na celý její průběh v širší oblasti Šumavy, sněhově byla opět podprůměrná, ale mohli jsme zaznamenat některé netradiční zimní projevy a zajímavé odlišnosti. I proto se tentokrát pokusíme uplynulou zimní sezonou probrat o něco podrobněji.

První sezonní sněhovou pokrývku jsme na Šumavě zaznamenali 5. října na Blatném vrchu (2 cm) a 6. října na Velkém Javoru (1 cm), ale to byl jen ojedinělý a velmi krátkodobý výskyt, když ještě týž den v obou případech sníh roztál. Mnohem výrazněji se připomněl začátek zimní sezony 25. října, kdy kromě hřebenů (kolem 5 cm) napadly 2 cm také na Churáňově a Kvildách, navíc se sněhová pokrývka vyskytla na Železnorudsku i v polohách pod 1000 m n. m., například na lokalitách Gerlova Huť, Starý Brunst nebo Kepelské Zhůří (referovali jsme v článku: Šumava pod prvním sněhem). Do 28. října napadlo na Kvildách dalších 10 cm, na stanicích Blatný vrch a Plechý jsme naměřili celkem 35 cm, což je zde na říjen poměrně netradiční výška sněhu (více v článku: Na hřebenu Šumavy napadlo nejvíce sněhu za posledních 33 let). Kromě těchto a podobných hřebenových lokalit ale jinak na Šumavě sníh v teplém inverzním počasí do konce měsíce roztál.

Listopad pokračoval inverzemi a nezvykle vysokými denními teplotami, které přechodně narušila slabá sněhová epizoda, kdy poprvé tuto sezonu napadl sníh i třeba na Strážensku, ve Volarech nebo Zbytinách, Spálenci, tedy i v polohách pod 800 m n. m. Následně byly opět na Šumavě naměřeny na tuto dobu nepřirozeně vysoké teploty vzduchu až kolem 20 °C, naopak několik dní nato došlo k výraznému ochlazení a napadl znovu sníh, sice v nižší vrstvě, ale zato už ve všech polohách (týden po „Martinovi“ 18. 11.). Tato situace vzápětí nahrála velmi silným listopadovým mrazům až -25 °C (Nejsilnější listopadový mráz od roku 1999, Rokytská a Jelení -25). V posledním listopadovém týdnu se dostavilo další sněžení, které vytvořilo sněhovou vrstvu místy kolem 30 cm a umožnilo dokonce i lokální strojovou úpravu lyžařských tras a prvním nadšencům vyrazit do stopy (Obrazem: listopadové běžkování na Šumavě). Listopad byl tedy z hlediska počasí a jeho zimních projevů poměrně zajímavý, v kontextu posledních let netradiční, pro začátek sezony nadějný.

V prosinci to ale šlo s (přírodním) sněhem doslova z kopce, kdy po teplém průběhu počasí na většině  Šumavy během první dekády roztál. Bylo tomu tak ale na celém území Česka. Zajímavostí tak může být, že celou druhou dekádu prosince se nevyskytoval sníh na žádné horské stanici mimo Šumavu. Nulovou výšku sněhu tak hlásili meteorologové i na stanicích jakými jsou třeba Praděd, Lysá hora, Sněžka, Luční a Labská bouda, či Klínovec. Naproti tomu na stanicích jako Blatný vrch, Boubín, V Koutě nebo Chamer Hütte v sedle pod Malým Javorem se dokázal sníh v souvislé (i když nízké) vrstvě udržet celé toto období. Ale to byly opravdu výjimky, jinak bylo poměrně teplo a sníh v nedohlednu. V polovině prosince by si tak asi málokdo vsadil na bílé Vánoce. Udělal by ale dobře, neboť sníh se dostavil jako na zavolanou do všech poloh na české straně Šumavy právě na Štědrý den, a ještě tak trochu netradičně ve větší míře na SV návětří včetně podhůří (s radostí jsme se o tomto podělili v reportu: Šumavské Vánoce na sněhu). Sněhová vrstva sice nebyla moc vysoká, ale po dobu svátků vylepšila zimní atmosféru. Na Silvestra navíc přispěla i k silnějším mrazům, které místy atakovaly -20 stupňovou hranici, aby následně do Nového roku ještě něco málo nasněžilo.

Podstatnější vylepšení sněhových podmínek se dostavilo hned první lednový víkend, kdy z pátka na sobotu 3. ledna napadlo na slabší pokrývku často i přes 20 cm nového sněhu. Na víkend tak mohly konečně vyjet rolby na vícero místech Šumavy a začít upravovat desítky km lyžařských tras (podrobnosti v článku: Vylepšené sněhové podmínky na Šumavě). Prakticky přesně za týden Šumavu ve všech polohách navštívila další sněhová epizoda, která ve výsledku znamenala letošní sezonní sněhová maxima pro níže položené lokality a zejména podhůří. Na hřebenech byl konečně překonán půlmetr celkové výšky sněhu, což zde byl ale stále značný podprůměr.

Leden byl ale zajímavější především mrazem, který na Šumavě několik let nebyl. Začalo to „třicítkou“ na Kvildě-Perle 5. ledna, pokračovalo dalším překonáním hranice -30 °C na stanicích Hliniště a Březová Lada a končilo rekordním mezidenním poklesem teploty vzduchu na Březníku (o 36,1 °C 22. ledna), kdy se jen těsně nepřidaly další stanice k pokoření třicetistupňové hranice mrazu (referovali jsme například v reportech Na Kvildě – Perle mráz pod -30 °C, nebo Další -30 °C těsně nepadla, šumavské Žďárek a Knížky -29,7 °C). Mezitím se v podstatě jen díky mrazu udržovaly v lednu až nezvykle srovnatelné sněhové podmínky ve všech polohách Šumavy, tedy v kontextu posledních let solidní stav v nižších polohách a značně podprůměrné podmínky ve vyšších horských polohách a na hřebenech (Podprůměrné sněhové podmínky na Šumavě podrobněji). Nicméně sníh byl všude (a ne jenom po dobu jednoho dvou dnů, jak bývalo poslední roky časté), což už samo o sobě bylo potřeba brát v tomto směru pozitivně.

Tato situace se příliš neměnila ani po celou první dekádu února, solidní zimní atmosféra tak zůstala i na začátek jarních prázdnin. Ještě v první dekádě měsíce se ale začalo postupně znatelně oteplovat, což následně poznamenalo sníh zejména v podhůří. Ovšem zmíněné oteplení ještě v polovině února záhy vystřídala významnější sněhová epizoda, která znamenala návrat sněhu i do podhůří a pro hřebeny Šumavy konečně výšku sněhové pokrývky přes 1 m (blíže popsáno zde: Šumava 30 cm nového sněhu, na hřebenu letos poprvé přes 1 metr). Během dalšího sněžení pak během jednoho týdne registrujeme nárůst celkového sněhu až o 70 cm, na Blatném vrchu v tomto období dosáhlo maximum výšky sněhové pokrývky 132 cm, na Chamer Hütte 120 cm, Smrčine 118 cm, Velké Javoru (Grosser Arber) 116 cm, Poledníku 105 cm, Březníku 95 cm, Churáňově 49 cm, Kubově Huti, Hojsově Stráži, Strážném, Českých Žlebech nebo Vítkově hrádku kolem 40 cm atd. Úplný konec druhé dekády února se tak dal z pohledu sněhu nazvat vrcholem zimní sezony, podmínky byly v tu dobu opravdu zimní (podrobněji v reportu: Vrchol zimy na Šumavě textem i obrazem). Velice zajímavá situace nastala 22. a 23. února, kdy se v nejvyšších polohách střídalo silné sněžení s deštěm a spadlo zejména na návětrném hraničním hřebenu velké množství srážek. Nejen že se zde tím zvýšila hustota sněhu a hodnoty zásoby vody ve sněhu alespoň trochu přiblížily normálním hodnotám, ale zlepšila se dočasně vodní bilance Šumavy včetně vodního stavu přehradních nádrží Lipno a Orlík. Na Otavě byl dokonce zaznamenán první stupeň povodňové aktivity (1. SPA). Výrazně teplejší průběh počasí však v poslední dekádě února způsobil roztátí sněhu ve středních a nižších polohách, mnohde i definitivní rozloučení se sněhem, a znatelný pokles výšky sněhové pokrývky i na ostatním území Šumavy.

Během první dekády března roztál sníh i na výše položených Kvildách, Churáňově či Kubově Huti, počasí po většinu měsíce připomínalo spíše duben. Také teplotní odchylka od normálu byla kladná, kolem +2 °C, čímž přispěla k dalšímu odtávání sněhu i v nejvyšších polohách. Z pohledu sněhu se stal březen tak trochu nezajímavým. V závěru měsíce se sice ochladilo, ale těch necelých 5 cm, co leckde napadlo, nemohlo už teplý a sněhově velmi slabý charakter března moc změnit.  

Začátek dubna si tedy sebou z konce března přinesl na výše položených lokalitách jen pár cm sněhu, na hřebenech zůstávala vrstva sněhu nejčastěji mezi 30 a 70 cm. To bývalo ještě před pár lety spíše na přelomu dubna a května. Teplý průběh první dekády dubna znamenal konec souvislé pokrývky i pro Březník, slunečné a větrné počasí druhé dekády likvidovalo sníh postupně i na hřebenech Šumavy. Ten přežil do třetí dekády měsíce jen na několika málo lokalitách. Při posledním sněžení z 21. na 22. dubna napadl tak trochu jako symbolické ukončení zimní sezony na Boubíně 1 cm. 26. dubna pak roztála jako asi poslední souvislá šumavská pokrývka i na Velkém Roklanu. Konec dubna a celé zimní sezony nebyl asi ani tak zajímavý z hlediska sněhu, jako spíše z pohledu dlouhotrvajícího výrazného srážkového deficitu a častých jarních mrazů s teplejším, suchým a větrným počasím přes den (například v reportech: Extrémně suchý duben a Mrazoletní den 3. května hned na několika šumavských stanicích). Počátkem května jsme zaznamenali vlastně už jen v nejvyšších polohách nesouvislá sněhová pole pouze na zastíněných místech, kam nemůže slunce a vítr. Sněžení v květnu a přechodné vytvoření pokrývky sice nebývá výjimkou, ale sněhovou sezonu už to nějak významně v posledních letech zpravidla neprodlouží.

Zimní sezona 2025/2026 z pohledu sněhu byla zajímavá spíše v nižších polohách a podhůří, kde se díky netradičně chladnému lednu a první dekádě února udržela po delší dobu solidní vrstva sněhu. Sněhovou netradiční zajímavostí této zimní sezony může být také příchod a přítomnost sněhu přímo na Štědrý den do všech poloh na české straně pohoří, a to včetně podhůří. Uplynulou zimní sezonu blíže charakterizují klimatologické mapy s konkrétními hodnotami a grafy s průběhem výšky sněhu, případně vodní hodnoty.

Průběh výšky sněhové pokrývky ne vybraných lokalitách v různých polohách Šumavy. Porovnání uplynulé sezony s předchozím desetiletím, normálem 1991-2020, případně i s předchozím stabilním normálem 1961-1990. Horní grafy zahrnují lokality ve vyšších nadmořských výškách Šumavy, spodní grafy ( s jinou škálou stupnice) pak střední polohy Šumavy a podhůří

Z hlediska vodní hodnoty sněhu byla uplynulá sezona také velmi slabá, kromě nejvyšších poloh v druhé polovině února, se prakticky žádná větší zásoba vody ve sněhu na jarní tání nevytvořila. Z tohoto pohledu zejména v pramenných oblastech Šumavy patřila uplynulá zima k těm vůbec nejhorším. Současný stav vodních útvarů je toho důkazem….

V souvislosti s hodnocením nejen poslední zimní sezony se sluší poděkovt také všem provozovatelům a pozorovatelům meteorologických stanic a expedičních lokalit za jejich aktivity spojené s pořizováním a správou naměřených dat, včetně sdílení svých dalších poznatků.