Obrazem: sychravý konec srpna na hřebenu Šumavy

Konec srpna přinesl stejně jako celý měsíc velice proměnlivé počasí, nicméně závěr měsíce byl spíše chladný a deštivý (referovali jsme v článku zde: Za tri dny místy přes 100 mm srazek). Letošní srpen byl vůbec výjimečný, nejdříve velmi chladnou první dekádou, následně velmi teplou druhou dekádou a nakonec ve výsledku srážkově velmi bohatým měsíčním úhrnem. Na více lokalitách napršelo dokonce přes 300 mm, ale o tom kde všude to bylo a kolik budeme referovat podrobněji v některém z dalších článků, až budou zřejmá data ze všech dobrovolnických stanic. Přes velmi chladné a deštivé počasí se ale letos nejednalo o rekordní stav. Mnozí možná pamatují konec srpna s přechodně pocukrovanými vrcholky Šumavy od sněhových přeháněk v roce 1995 a v roce 2010. Více deštivo v srpnu naopak bylo v povodňovém roce 2002. kdy v tomto měsíci spadlo na prakticky všech lokalitách rekordně nejvíce srážek. Nicméně letošní srpen si z hlediska průběhu počasí jistě ještě zaslouží podrobnější zhodnocení.

Nyní se ale soustředíme pouze na obrazovou informaci, jak se sychravé počasí na konci posledního letního měsíce dokázalo projevit na hřebenu Šumavy. Intenzivní srážky a podprůměrné teploty posledních dní přinesly pocitově hodně podzimní počasí. Vypravili jsme se za měřením prvků počasí jak na nejvyšší vnitrozemský vrchol Šumavy Boubín, tak na v srpnu srážkově nejbohatší hraniční hřeben Trojmezné, nebo na centrální hřeben Šumavy, kde je z bavorské strany od 15. července přístupná hraniční stezka od Luzného směrem k Roklanu přes Blatný vrch. Posledního dekáda srpna byla hodně deštivá a sychravé počasí odradilo příznivce slunečných dní na Šumavě od horské turistiky, nicméně poslední srpnový den se přece jen projevil odpoledne více letním počasím a stálo zato na vrcholky Šumavy vyrazit, jak dokumentují snímky z hraničního chodníku mezi Luzným a Roklanem. Začátek září by se měl vyznačovat o poznání příjemnějším počasím, jak avizoval v předpovědi ČHMÚ.

Sychravý konec srpna na vrcholu Boubína s pohledem k Vimperku a Temelínu